Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kytarově odlehčenější díl, který sdruží pár opravdu výjimečných a žánrově neuchopitelných počinů. Čtyři nahrávky, které jsem dnes vybral mám zaryté hlavně pro jejich náladovost, které je pokaždé jiná. Často se k nim vracím hlavně díky tomu, jak zvláštně a nezávisle na mě z té naší domácí scény zírají.
B4 – Plastová okna
Snová podivnost po křídly labelu Polí5. OTK na ayahuascovém tripu. Sbírka nedefinovatelných, ale silně znejišťujících nálad, které někdo nalil do formy, neochotně obtahující elektro-experimentální šablonu. Tomáš Procházka deklamuje texty, které mi poetikou připomínají ty nejdivnější sny, které se mi zdají, když mám teploty nad 39 a mozek se mi dostává do vrtule. Stále mě ale baví se k této desce vracet a nechat ji na sebe působit. Je to jako okno do pokřivené reality z jiného časoprostoru.
FOTBAL – Moon Landing Revival
Jihočeská odpověď na MANON MEURT. Kytarová hypnóza, filtrovaná přes typickou budějickou špínu, kterou povětšinou zachytává síť sdružení Noise ASSault Agency Budweiss. Zahoďte romantické věnce z lučního kvítí, tohle je zlej shoegaze, kterej dokáže kousnout. Zapomeňte na zasněné pohledy do přírody za zvuků natahovaných nekonečných kytar, toto je zhudebněná kocovina, ve které se topíte. A ačkoliv se vás tu a tam snaží vytáhnout ženský vokál, není radno se na něj spoléhat.
DOKRUHU – Dokruhu
Je tu něco z Johnyho Cashe a něco ze SWANS. Hypnotický country, který se protáhlo popelnicí a místy přeřadí na prychedelický rock’n‘roll. Táhlé kytary, magická rozmlženost a temnota. Zvuk z Golden Hive, takže i když jsou jen tři, má to potřebnou šířku. Sebevědomá deska s vlastní tváří, která se nesnaží nikomu ani sobě nic dokazovat.
TRUE FIR – True Fir
Poprock, co by letos hrál v pátek na Fluff festu hned poté, co by skončila hlavní scéna na Psytentu, kdyby Fluff nezrušili. Proč? Protože se nám tu v jednom balíčku sešli REMEK, PRODAVAČ a PACINO a zdaleka nejen proto. V tu chvíli bych já osobně měl vše, co bych potřeboval. Klidnou chytrou kytarovku, při které si sednu do trávy a nechám se kolébat jejím devadesátkovým étosem. Kam bych chodil. Všechny ploužáky od FOO FIGHTERS sem přijdou za mnou.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.